Helma na motorku

Motorky se v dnešní době těší stejné oblibě, jako tomu bylo před 50 lety. Ke každému motorovému vozidlu patří a patřilo náležité vybavení a právě ta nejdůležitější část, helma, se zachovala u Nentvichů doma a tak máme tu skvělou možnost využít jí jako exponát naší výstavy.

Děda Václav Šafránek - motorky

Chtěla bych se zeptat, jak jsi se dostal k zálibě v motorky?

Když jsem byl malý tak můj tatínek, měl tenkrát motocykl Jawu 175, která byla z roku 1935. Jednou mě poslal z pole domů, protože jsme zapomněli vidle a pole bylo jeden nebo dva kilometry daleko, tak jsem byl docela naštvaný, že musím pěšky. Když jsem přišel domů tak jsem ty vidle přivázal na motorku. Motorku vystrčil před barák, opřel o stodolu, našlápl a na pole jsem za nimi ty vidle přivezl.

Bylo časté mít v době, kdy jsi byl mladý motorku nebo to bylo ojedinělé?

Moc těch motorek ve vesnici nebylo. Motorka byla poměrně drahá věc, ale bylo tam několik velkých sedláků, kteří už měli i traktor, dokonce i osobní auto a ti ty motorky také měli.

Jaký byl tvůj největší úspěch na motorce?

Ta záliba mě držela tak dlouho a začal jsem jezdit i terénní soutěže a závody. Jsem pyšný na to, že jsem získal i několik úspěchů. V roce 1956 jsem jel poprvé v Sedlčanech terénní soutěž, kde jsem se umístil na velmi dobrém druhém místě.

Také bych se chtěla zeptat, v jakém oblečení se na motorce v té době jezdilo, jestli bylo něco speciálního a jak těžké to bylo sehnat?

V té době žádné speciální oblečení jsme neměli, jezdili jsme v tom, co bylo normálně dostupné. Kožené a závodnické šaty jsem získal až po delší době, protože to bylo dost finančně náročné.

Bylo povinné v té době nosit helmu? A jak těžko byla dostupná?

Přilbu jsme mít museli a nebyla ani tak drahá, ale jezdili jsme v takové přilbě, která byla cenově dostupná. Byla důležitá a povinná.

Stal se ti na motorce ať už na závodě nebo normálně nějaký větší úraz?

Na motorce jsem žádný větší úraz neměl, ale já jsem si to odbyl za mlada na kole. To jsem se napadal a měl jsem těch úrazů docela dost.

Děkuji moc za rozhovor.

Zpracovala Julie Nentvichová