Šaty do tanečních

Taneční čekají za chvíli i naší třídu, a proto je krásné, že na výstavě můžeme předvést šaty, které právě na lekce tancování nosila Klárčina maminka. Navíc byla tak hodná, že nám řekla jejich příběh a přiblížila tak podobu slavnostního oblékání v osmdesátých letech.

Rozhovor se Sylvií Nádvorníkovou

Jmenuju se Sylvie Nádvorníková a většinu života jsem prožila ve dvacátém století, o kterém by tahle výstava měla být.

Co se týče dvou exemplářů, šatů, které tady jsou, tak oboje pochází z dvacátého století, přičemž zelené jsou starší, než jsem já. Ty pocházejí někdy z roku šedesát osm, kdy si je koupila moje maminka v běžné obchodní síti, a velmi si jich cenila, protože pocházely, nebo byly vyrobeny v Japonsku, což v roce šedesát osm rozhodně nebyla standartní nabídka zboží v tehdejším Československu. Chodila v nich takzvaně "na lepší", to znamená na tancovačky a podobné akce.

Šaty červené, ty jsem nosila již já a byly ušity na moji první prodlouženou, takže někdy v roce tisíc devět set osmdesát sedm. Bohužel v té době byla nabídka obchodní sítě velmi žalostná. Takže tyhle šaty šila moje maminka, přičemž střih pochází z Burdy, což byl tehdy velký módní časopis, velmi populární v tehdejším Československu, protože časopis Burda tehdy vycházel v Německu, tehdy v Západním Německu, kdy Německo nebylo sjednocené a tenhle ten časopis byla vlastně jeho ruská odnož, která se k nám dostala z Ruska a bylo to v důsledku toho, protože v tom období v Rusku probíhala perestrojka, prezidentem tam byl Michael Gorbačov a poměry se tehdy velmi uvolnily, a díky tomu tady mohly vlastně vycházet i časopisy, které byly původně určeny pro západní trh. Tyhle šaty tudíž šila moje maminka, já jsem v nich protancovala několik večerů a schovali jsme je pro další generace.

Zpracovala Klára Nádvorníková