Modelové Vláčky

O Lukášově lásce k vláčkům všichni ve třídě víme, a tak nás vůbec nepřekvapilo, že do výstavy přispěl právě modelovými vláčky, které patří jeho tatínkovi. Nejen, že nám tyhle vzácnější kousky z jejich jistě početné sbírky půjčil, ale navíc jsme k nim dostali i krásný rozhovor.

 Rozhovor s Romanem Prendkým

Jmenuji se Roman Prendký, syn Lukáš mě požádal, abych zavzpomínal na věci, které jsme měli rádi a které jsme používali v době Československa. V mém případě je to jednoduché, měl jsem vždycky rád vláčky a přál jsem si mít modelové kolejiště. Tyhle výrobky ale byly v té době naprosto nedostupné, v Československu se nevyráběly a dovážely se z NDR. Byl jich však strašný nedostatek, podařilo se je sehnat jen pár dní v roce, většinou před Vánoci. První vláčky jsem proto dostal až v osmi,nebo devíti letech k Vánocům. Jednalo se o dvě soupravy parních lokomotiv s osobními i nákladními vagony a byl jsem strašně rád. Jenže mi to nestačilo, a v dalších letech jsem si chtěl začít stavět modelové kolejiště, proto se všichni moji známí, příbuzní a kamarádi, kteří vyráželi do zahraničí, především do Německa, snažili pořídit nějaké mašinky, které by byly podle předloh českých lokomotiv, a tak se mi podařilo časem získat lokomotivy, které jezdily běžně na našich tratích, především Sergeje ruské výroby nebo Ragulina. Někdy na konci 80.let se nám podařila výborná koupě, protože při návštěvě výstavy Země živitelka v Českých Budějovicích jsme při návštěvě obchodu s modelovými vlaky zjistili, že dostali mimořádnou zásilku historických lokomotiv Saxonia, což byly první parní lokomotivy jezdící v Sasku. Tuhle soupravu, stejně jako ostatní lokomotivy z těch dob, stále ještě mám, i když dnes jsou výrobky daleko kvalitnější a přesnější, stále je používáme a máme rádi. Nyní stavíme nové kolejiště a určitě je tam nadále budeme používat.   

Zpracoval Lukáš Prendký